Logo Bezpečně na kole
Pojištění neléčí, ale potěší

Počkat se vyplatí

Jak by měli začínající cyklisté trénovat? Časopis Velo v čísle 11/2015 publikoval na toto téma následující zajímavý článek. Děkujeme MUDr. Ondřeji Vojtěchovskému a redakci časopisu Velo za laskavé svolení se zveřejněním.

Puberta vše mění

riprock_together_8008676.jpgVšechno se změní v pubertě. Následkem hormonální exploze se téměř přes noc změní děcko v puberťáka, našlapaného přirozeným dopingem k prasknutí. O sportovci v období dospívání lze říci, že je trénovatelný až k obludné deformovanosti. Hormony jako by dovolily téměř všechno. Ovšem pozor – kombinace překotného fyzického rozvoje a růstu, v kombinaci s adaptací na tréninkovou zátěž, vede k tomu, že hranice mezi efektivním a nadměrným tréninkem je velmi ostrá, s minimální nárazníkovou zónou. Na jedné straně je tedy nepochybně puberta a časná adolescence obdobím, ve kterém se kladou základy pozdější specializované fyzické výkonnosti a zejména vytrvalosti, což na vlastní kůži poznalo mnoho třicátníků začínajících s amatérskou cyklistikou. Na straně druhé je právě v tomto období největší šance nadějného závodníka ztratit, ať už z důvodů fyzických či psychických. Psychika dospívajících sportovců je kapitola sama pro sebe. Nával hormonů ze dne na den převrací vše vzhůru nohama. Testem odolnosti v tomto období prochází rodiče, učitelé, trenéři, etický a morální kodex i žebříček hodnot. Více než často se stává, že sportovec, dosud bez reptání plnící vůli svých rodičů a trenérů, náhle objeví vlastní názor a vzbouří se. Pravděpodobnost je tím větší, čím více plní vůli cizí a méně vlastní. Na straně druhé může být sport a týmový kolektiv jediným komunikačním kanálem, který nám, obzvlášť u mohutně pubertou „postiženého“ jedince, zůstane.

Sporty primární a sekundární

Z hlediska kompatibility s různými specifiky dětského věku – vlastnostmi a schopnostmi, které pro správné vykonávání a rozvoj potřebují, fyziologickými vlastnostmi, které rozvíjejí či omezují, ale i schopností fungovat jako přípravka pro sporty další – můžeme pohybové aktivity zhruba rozdělit na primární a sekundární.

Primární jsou takové, které jsou vhodné a budou rozvíjet i děti mladšího školního věku, případně těsně předškolního. Tedy jakékoli přirozené pohybové aktivity rozvíjející celé tělo. Z velké části jsou to technicky jednodušší hry s míčem – přehazovaná, vybíjená a nejspíš i fotbal, který sice tak jednoduchý není, ale máme ho, minimálně sociokulturně, takříkajíc v krvi. Pálkové a raketové hry nebo hokej už tak vhodné nejsou, technicky a koordinačně jsou mnohem náročnější. U tenisu, squashe a podobných disciplín přichází navíc do hry výrazná jednostrannost, nutně vedoucí k poruchám držení těla i asymetrickým svalovým dysbalancím.

Z individuálních sportů je to především atletika, rozumně, nikoli vrcholově pojatá, gymnastika, či úpolové sporty jako judo nebo zápas. Složitější to už je například s plaváním nebo lyžováním, ať už sjezdovým nebo běžeckým. V mnoha fyziologických ohledech jsou sice jako primární sport vhodné, ale technická náročnost a značná monotónnost tréninkové jednotky jejich vhodnost posouvá až do staršího školního věku, tedy zhruba nad deset let věku.

Sekundární sporty jsou potom ty, jejichž psychická či fyzická náročnost, komplexnost pohybových vzorců či naopak monotónnost, není vhodná pro dětský věk a u kterých je velkou výhodou, je-li již sportovec „předpřipravený“ po fyzické, mentální i psychomotorické stránce. V individuálních sportech je to například šerm, střelba, karate, vytrvalostní běhy, triatlon a další.

Odlišná realita

V reálném životě je bohužel všechno jinak. Dnešní společnost je stále více charakteristická zvětšujícími se sociálními rozdíly a vysokým životním tempem až uspěchaností. Proto je bohužel o děti z rodin, které jsou schopné a ochotné vlastní potomky ke sportu vést a finančně podporovat, velká nouze. A protože každé takové dítě znamená pro ten který tým či sport nemalé peníze, a mnohdy jei otázkou přežití, trenéři méně finančně perspektivních sportů odhodili staré zásady stranou a snaží se děti zainteresovat co nejdříve, než jim je jiné sporty „vyfouknou“. Typickým příkladem budiž sportovní i klasické karate, dle názoru autora článku, psychomotoricky naprosto nevhodné pro děti mladší dvanácti či třinácti let, které se stalo typicky dětským sportem, plnícím školní tělocvičny šesti či sedmiletými dětmi.

A co cyklistika?

Především jak která. Dětské ježdění „okolo baráku“ rozhodně ano. Složitější je to už s cyklistikou sportovní. Za sport velice vhodný pro děti mladšího i staršího školního věku lze označit především BMX. Hravost a závodivost, důraz na obratnost a výbušnost a, v neposlední řadě i pro ty méně koncentrované děti, přijatelná délka závodu, to vše z bikrosu dělá ideální vstupní bránu do světa cyklistiky. Tedy v případě trváte-li na tom, že chcete mít z dítěte rovnou cyklistu, bez všeobecné průpravy z jiného sportu.

Vytrvalostní podoby cyklistiky jsou pak pro děti mladšího školního věku hrubě nevhodné a v případě staršího školního věku vhodné jen velmi podmíněně. Aerobní vytrvalost jako fyziologická vlastnost přichází ve vývoji člověka jako poslední. Čistě bezlaktátový metabolizmus se u dětí objevuje nesměle teprve okolo patnáctého roku věku a poctivou laktátovou křivku, při níž skutečně dochází ke stabilizaci laktátu v podprahových hodnotách, najdeme u mnohých mladých mužů teprve na konci juniorského věku, bez ohledu na to, kolik kilometrů ročně najedou. K tomu můžeme připočítat nefyziologickou vynucenou a statickou polohu těla, která brání správnému rozvoji bráničního dýchání i hlubokého stabilizačního systému. Monotónnost a relativní technická jednoduchost nijak neprospívá ani rozvoji obratnosti, tím méně rychlosti a výbušnosti.

Počkat se vyplatí

Chcete-li tedy mít z potomka cyklistu, nechte ho nejprve dělat nějaký primární sport. Věci, které se naučí tam, na kole nezíská – a přitom se mu budou velmi hodit. A to, o co jsou bohatší jeho méně šťastní soupeři, kteří hoblují kilometry už několik let, to dožene za pár měsíců. Hlavně však nenakládejte na své dítě vlastní nenaplněné sny a ambice dospělého věku. Dejte mu šanci vybrat si a dělat to, k čemu ho srdce táhne. Uvidíte, že to bude dělat mnohem lépe a radostněji než sport, který mu vnutíte, protože se líbí vám, ve vašem věku, s vaší historií a zkušenostmi.

« Zpět na novinky11.01.2016,
zdroj: Velo